Trosky pod Troskami (28.-30.10.2005)

Tradiční podzimní po(c)hodové soustředění bylo letos situováno do krajiny Prachovských skal a Trosek. Oproti loňskému bloudění v bouři a pod šedivými mraky se letos počasí víc než vyznamenalo. Vyznamenaly se také České dráhy, které hrály nezanedbatelnou úlohu. 
Ale zdaleka nejvíc se vyznamenal Mapař
 (už je taky s velkým M!) - protože jsme ani jednou nezabloudili, vlaky jely odkud měly a v čase, který Mapař předem (!) určil. Zní to jako nějaká poudačka - ale bylo to tak!


Bydleli jsme na zámku. Teda jmenovalo se to Zámeček-Rybníček - ale bylo to jako na zámku. Takhle to tam vypadalo uvnitř.
Mapař právě vypráví o svém africkém kamarádovi, se kterým někde montoval nějaký most. Dámy vyprávění sledují téměř nábožně, pánové jsou poněkud zadumáni.

A takhle to vypadá zvenku a trochu zdálky. Ale ono je to hezké i zblízka. Akorát paní kněžna nějak nebyla doma.
Kdybyste tam jeli, tak před Jičínem na Kbelnici - a pak bacha, 
tu odbočku jsme přejeli skoro všichni. Je to ve Kbelnici doleva,
před hospodou U Rumcajse.

Bez slavnostního nástupu už to prostě nejde!

Ale tady se už teda jde

Cíl je vzdálený, mapy záludné - a hroby těch, co nedošli, taky na náladě nepřidají.

Trosky - hodně zdálky. K nějakému moc velkému přiblížení ani nedošlo. Co byste chtěli od trosek.

Některé záběry byly moc hezké...

... a některé zastávky dost veselé.

Dokonce jsme i pozdravili kraj široký kraj sborovým zvoláním univerzálního slova.

Ale nic se zřejmě nevyrovná euforii z jízdy vlakem. 

Jedině ve vlaku ČSD si člověk uvědomí, jak mohou mít k sobě blízko lidé, kteří se nikdy předtím neviděli. 
Ba dokonce se ve vlaku mohou opět velice sblížit i lidé, kteří se viděli až moc!

Na těch našich putováních nikdy nevíme, kdy potkáme někoho zajímavého - a protože jsem u toho nebyl a nechápu, co na něm naše členky tak zaujalo, dovolím si pro členy na závěr obrázek "zvěstovatelky jara" - a samozřejmě na kole!

Doufám, že se nejen naše členky, ale všechny gastrocyklistky budou inspirovat touto velice praktickou a ekonomickou módou!
Uváží-li, že mohou každý den vyjet v jiném dresu - a že to vše pořídí za pár kyblíčků barvy - které si navíc mohou půjčovat a vyměňovat - musí nutně uznat, že tudy vede cesta.
A to nemluvím o úspoře pracího prášku se všemi pozitivními ekologickými důsledky.
Dále přestanou mít problémy s odřenými intimními partiemi, protože toto je ježdění ale opravdu "naostro"!
Samozřejmě, odborníci si nemohou nevšimnout, že dáma na obrázku je nedostatečně vystrojena - chybí jí helma. Ale to se dá prominout - a v každém případě napravit, jak dokazuje obrázek vpravo.
(Horší bude, až budou všechny chtít sehnat ta křidélka - to opravdu nevím, jak se s tím technicky vypořádáme...)

   

Nahoru        Na úvodní stranu