Tradiční podzimní po(c)hodové
soustředění bylo letos situováno do krajiny Prachovských skal a Trosek.
Oproti loňskému bloudění v bouři a pod šedivými mraky se letos počasí
víc než vyznamenalo. Vyznamenaly se také České dráhy, které hrály
nezanedbatelnou úlohu.
Ale zdaleka nejvíc se vyznamenal Mapař (už
je taky s velkým M!) - protože jsme ani jednou nezabloudili, vlaky jely odkud
měly a v čase, který Mapař předem (!) určil. Zní to jako nějaká poudačka
- ale bylo to tak!
Bydleli jsme na zámku. Teda jmenovalo se to Zámeček-Rybníček - ale bylo to jako na zámku. Takhle to tam vypadalo uvnitř. Mapař právě vypráví o svém africkém kamarádovi, se kterým někde montoval nějaký most. Dámy vyprávění sledují téměř nábožně, pánové jsou poněkud zadumáni. |
A takhle to vypadá zvenku a trochu zdálky. Ale ono je to hezké i zblízka. Akorát paní kněžna nějak nebyla doma. Kdybyste tam jeli, tak před Jičínem na Kbelnici - a pak bacha, tu odbočku jsme přejeli skoro všichni. Je to ve Kbelnici doleva, před hospodou U Rumcajse. |
Bez slavnostního nástupu už to prostě nejde! |
Ale tady se už teda jde |
Cíl je vzdálený, mapy záludné - a hroby těch, co nedošli, taky na náladě nepřidají. |
Trosky - hodně zdálky. K nějakému moc velkému přiblížení ani nedošlo. Co byste chtěli od trosek. |
Některé záběry byly moc hezké... |
... a některé zastávky dost veselé. |
Dokonce jsme i pozdravili kraj široký kraj sborovým zvoláním univerzálního slova. |
Ale nic se zřejmě nevyrovná euforii z jízdy vlakem. |
Jedině ve vlaku ČSD si člověk uvědomí, jak mohou mít k sobě blízko lidé, kteří se nikdy předtím neviděli. Ba dokonce se ve vlaku mohou opět velice sblížit i lidé, kteří se viděli až moc! |
Na těch našich putováních nikdy nevíme, kdy potkáme někoho zajímavého - a protože jsem u toho nebyl a nechápu, co na něm naše členky tak zaujalo, dovolím si pro členy na závěr obrázek "zvěstovatelky jara" - a samozřejmě na kole! |
Doufám, že se nejen naše členky, ale všechny gastrocyklistky budou inspirovat touto velice praktickou a ekonomickou módou! Uváží-li, že mohou každý den vyjet v jiném dresu - a že to vše pořídí za pár kyblíčků barvy - které si navíc mohou půjčovat a vyměňovat - musí nutně uznat, že tudy vede cesta. A to nemluvím o úspoře pracího prášku se všemi pozitivními ekologickými důsledky. Dále přestanou mít problémy s odřenými intimními partiemi, protože toto je ježdění ale opravdu "naostro"! Samozřejmě, odborníci si nemohou nevšimnout, že dáma na obrázku je nedostatečně vystrojena - chybí jí helma. Ale to se dá prominout - a v každém případě napravit, jak dokazuje obrázek vpravo. (Horší bude, až budou všechny chtít sehnat ta křidélka - to opravdu nevím, jak se s tím technicky vypořádáme...) |