Výstup na Vinařickou horu (2001)

Tyto a další scény z klubového života ukazují některé významné okamžiky, které se podařilo zachytit fotografickým aparátem. Některé významné okamžiky se zachytit nepodařilo. O co jde, se dovíte, když nad každý obrázek najedete myší. Zásadně doporučujeme prohlížení metodou "Z", tj. zleva doprava, shora dolů, stejně, jak je obvyklé číst v evropské kultuře text.

Zda mají gastrocyklisté rozvíjet své interdisciplinární aktivity i do takových oborů jako je vysokohorská turistika bylo dlouho předmětem bouřlivých diskusí. Nakonec muselo konzervativní křídlo ustoupit a horolezci dostali zelenou. Zbývalo tak už vyřešit jen poměrně podružnou otázku - zda si pro zimní výstup vybrat K2 nebo Vinařickou horu. Po zvážení všech pro i proti padla volba na náročnější cíl - Vinařickou horu. A protože gastrocyklisté nejsou sportovci jentak ledajací, bylo rozhodnuto vykonat výstup bez dýchacích přístrojů, pouze s pomocí horských psů. Jak se později ukázalo, bylo toto rozhodnutí pro výpravu téměř osudné hned v prvopočátku, neboť byla tentokrát podceněna příprava nikoliv lidí - ale těch psů.
Místo srazu - romantická scenérie u zeleného jezera. Sblížení psů se nezdařilo. Alespoň ne na kratší vzdálenost než je tato
Pro určení správného směru jsme tentokrát použili médium. Poslední pohled do údolí...
... šerpa a jeho pes jsou již netrpěliví ... Výstup byl opravdu namáhavý.
Ti zdatnější dokonce vyloudili úsměv. Ale na vrcholu bylo jasné, že si všichni sáhli na dno!
Zbloudilí byli nalezeni ... ... avšak ani na dně fondue člověk nenalezne ztracené sebevědomí.
Zvlášť, když některé netaktní členky chytrária takhle přehánějí! V takových chvílích se ukáže síla chlapského kolektivu.

   

Nahoru        Na úvodní stranu